Až doposud jsme sem cestovali na podzim, kdy tu probíhá říje jelenů wapiti. Musím říci, že jsem tomuto parku okamžitě propadla, a to i přesto, že mě to vždy táhlo spíš do teplejších krajů. Během dvou týdnů, které jsme tu obvykle trávili, se totiž Yellowstone dokázal neuvěřitelně proměňovat. Zlatavé barvy podzimu se každým dnem vybarvovaly do nových odstínů a když napadl první sněhový poprašek, získal park podobu pocukrované duhy. Právě náznaky prvního sněhu a ranní chlad, který nad horkými gejzíry žene přízračná oblaka bílé páry, nás přivedly na myšlenku, jaké to tady asi musí být v zimě. No a když jsme pak shlédli epizodu z dokumentárního seriálu BBC věnovanou zimnímu Yellowstonu , bylo rozhodnuto. Jestli ještě pořád netušíte proč, podívejte se ukázku na http://www.youtube.com/watch?… a dáte mi za pravdu. Logisticky je příprava zimní akce o dost náročnější, protože drtivá většina Yellowstonu je kvůli nesjízdnosti silnic pro veřejnost uzavřená. Nicméně oblast Lamar, která je dostupná i v zimě, zase nabízí opravdovou pecku. Jestli totiž chcete v Yellowstonu vidět vlky, tak právě tady byste měli mít největší šanci. Abychom ji ještě zvýšili, bude nás jeden den doprovázet místní expert na vlčí problematiku, který se s námi podělí o své zkušenosti. V únoru tu navíc probíhají vlčí námluvy a i když výskyt volně žijících zvířat samozřejmě nelze nikdy garantovat, příležitost to rozhodně je. Nebudeme se ale samozřejmě věnovat jen vlkům. Už jen sama zimní krajina stojí za obrázky a navíc se tu vyskytují i další zvířata – od bizonů až po losy. V Lamaru se nutně musí vyřádit každý, kdo má rád přírodu, ale nezůstaneme jen u něj. Speciálními snowmobily podnikneme dva celodenní výlety i do uzavřených částí parku. Prohlédneme si Grand Canyon, který se pyšní vysokým vodopádem a nevynecháme ani zdejší největší atrakci – gejzír Old Faithfull. Jsem sama zvědavá, co s těmito místy, která důvěrně znám z předchozích cest, provede Paní Zima. S přípravou zimní akce na Aljašce to bylo podobné. Jezdili jsme sem na podzim a věnovali se hlavně medvědům grizzly a tahu lososů. Jedna zimní zkušenost tu ale přeci jen byla. Před pár lety tu totiž byl můj muž – Vašek Šilha. Spolu s několika přáteli tu fotil orly bělohlavé, kteří se právě v zimě soustřeďují v přímořském městečku Homer. Za tyhle snímky pak v roce 2006 získal druhé místo v kategorii Přiroda a životní prostředí v soutěži Czech Press Photo. Jedna výborná fotografická destinace tu tedy byla, ale pořád chyběl nápad, jak celou akci ještě ozvláštnit. Až nás to konečně trklo. Ve stejné době, kdy se orli slétávají do Homeru, totiž na Aljašce startuje nejznámější závod psích spřežení na světě – Iditarod. Jenže tu byl další zádrhel. Není sice žádný problém zúčastnit se slavnostního startu v Anchorage a vidět i ostrý start ve Willow, ale pak musheři i se psy zmizí kdesi v nedostupné divočině a pro diváky je vlastně po závodě. Chvíli nám trvalo, než jsme tenhle oříšek rozlouskli, ale povedlo se. Hned po startu ve Willow se totiž soukromými letadly přesuneme do odlehlé Skwentny, kde si na přijíždějící závodníky počkáme na jednom z prvních kontrolních stanovišť. Pokud vás to zaujalo a chcete se o zimních akcích na Aljašce a v Yellowstonu dozvědět víc, klikněte na http://away-ck.cz/foto-safari/ . Najdete tam kompletní program, o kterém věřím, že se vám bude líbit. Komu se bude líbit určitě, je fotograf Rosťa Stach, který obě akce povede po odborné stránce. Hranice jeho tepelného komfortu jsou mi totiž záhadou. Tam, kde Rosťa pobíhá v tričku s krátkým rukávem, mám už na sobě obvykle zimní bundu a kulicha. Nepředpokládám sice, že by byl Rosťa takový borec a dal to stejně nalehko i v severoamerické zimě, ale už teď mě trápí otázka, co všechno si (sakra) budu muset na sebe natáhnout já, až si na sebe i mrazuvzdorný Rosťa konečně hodí zimní bundu.

Olga Šilhová