Někdy to vyjde, jindy ne, záleží na situaci. Trpělivý rybář může také odejít s prázdnou, zatímco klikař, který poprvé nahodí udici do vody vytáhne kapitální štiku. Zdánlivě žádná spravedlnost a přeci má ten, kdo na břehu řeky vysedává častěji v součtu vyšší šance. Už jen proto, že se postupně naučí znát dobře svou věc. Kdy a na co ryby nejvíce berou, jak správně zacházet s rybářským náčiním, kdy rybě na háčku povolit a kdy naopak ne a spoustu dalších užitečných věcí. A to by v tom pak byl čert, aby to občas nevyšlo.

Totéž platí i pro pozorování nebo fotografování volně žijících zvířat. „Zkusme jim dát šanci“, slyšela jsem už tolikrát z úst domorodých průvodců. Zpravidla se jednalo o situace, kdy zvířata buď vůbec nebyla k nalezení, nebo když třeba jen ležela a spala. Dát jim šanci, znamenalo mnohokrát i dlouhé hodiny čekání nebo popojíždění krajinou bez jistého výsledku.

Během letošního Foto Safari v Botswaně jsme s posádkou našeho vozu narazili v oblasti Kwando – Linyanti na čerstvé lví stopy. Stopaři z nich určili, že se jedná o dva lví bratry, kteří do této oblasti čas od času zabloudí z těsně sousedící Namibie. Tehdy jsme se také rozhodli dát lvům šanci. Kroužili jsme okolím v různě velkých kruzích, slyšeli je řvát a našim stopařům se je nakonec podařilo i přesně lokalizovat. Bohužel byli v tom nejhorším možném terénu – v mopanovém lesíku, který takřka znemožňoval jejich sledování. Přesto jsme to zkusili. Výsledkem zhruba tříhodinového trmácení se hustým porostem nebylo nic víc, než že jedna členka naší posádky na zlomek vteřiny zahlédla alespoň jednoho ze lvů. Zdánlivě ztracené hodiny, které jsme mohli věnovat fotografování jiných zvířat. Já ale ráda vzpomínám třeba jen na vzrušené napětí, se kterým jsme celé sledování prožívali, a to i přesto, že to nakonec nedopadlo. Když to pak ale někdy vyjde a taková smečka psů hyenových se po odpoledním spánku vydá na úspěšný lov, vynahradí to všechny zdánlivě promarněné hodiny měrou vrchovatou.

V přírodě nikdo není prorokem a tím méně, pokud jde o tygry, kterých dnes v Indii ve volné přírodě nepřežívá více jak 1500 kusů. Přesto je ale ti, kdo se za nimi do Indie s námi vydali letos viděli a dokonce ne jednou. Bližší podrobnosti si můžete přečíst na stránkách Václava Šilhy na http://www.photo-silha.cz/…tim-….html

„Šanci“ tygrům dáme znovu koncem března 2013, kdy se do Indie vydáme nejen za nimi, ale i za návštěvou ghátů v posvátném městě Varanásí. A šanci dáme i svátku Kumbh Mela, který se ve městě Allahabad odehrává ve stejném rozsahu pouze jednou za 12 let a kam se vypravíme už koncem února 2013. Podrobnosti o obou akcích najdete v nejbližších dnech v nabídce našich Foto Safari.

Olga Šilhová