O zvířatech a lidech

Příhodnější titulek pro tento příspěvek mě nenapadl, ačkoliv jsem si vědoma, že má k originalitě daleko. Zahrnuje v sobě totiž různé formy vztahů, které mezi sebou zvířata a lidé mohou mít.

Od nadšenců nezištně obětujících svůj čas i finance na záchranu kdejakého zaběhlého voříška, až po tvůrce takových zrůdností, jakými byla v nedávné době médii propíraná facebooková stránka nazvaná „Rádi týráme psy a kočky“, kde si několik úchylných jedinců navzájem popisovalo potěšení z bestiálního týrání zvířat.

V uplynulém prodlouženém víkendu jsem se vytočila znovu. S dcerou jsem vyrazily na výlet do městečka Sázava, kde právě probíhala pouť. Mezi cukrovou vatou, perníkovými srdci, labutěmi a strašidelným zámkem jsme objevily plátěný přístřešek, u něhož cedule hlásala, že je zde možné vyfotit se s exotickými zvířaty. Pod přístřeškem seděl muž, který na řetězu držel vystresované lvíče, které se zoufale snažilo odplazit se ze všeho toho randálu a horka. Cena za foto s touto atrakcí – 200,– Kč. No nekup to!

Zážitek ze Sázavy byl extrém, ale přiznám se, že nemám ráda ani jemněji se tvářící atrakce tohoto typu, kterými je proslulá zvláště jižní Afrika. Naposledy jsme to letos zažili v Lion parku v Johannesburgu. Ve výběhu tu měli dokonce několik bílých lvíčat, na která se stála fronta. Když už na člověka konečně přišla řada, byl spolu s dalšími sedmi (!) frontovými spolubojovníky vpuštěn do lví klece, kde měl dvě minuty na to, aby si na některé lvíče sáhnul, nebo se s ním vyfotil. Nemohu tvrdit, že by mi lvíčci v Johannesburgu přišli nějak stresovaní a podmínky, které měli ve výběhu se s těmi sázavskými nedaly srovnat. Přesto jsem si ale tuto tuto formu „interakce“ nebyla schopná užít, natož abych toužila přivézt si odtud nějakou fotku. Podobné pocity jsem měla kdysi i na jedné jihoafrické pštrosí farmě, kde mi nabízeli možnost nechat se zvěčnit na zádech pštrosa. Nebohý pták byl nahnán do jakéhosi dřevěného boxu a na hlavě měl nasazenu kuklu. Stačilo jen vylézt po schůdcích, posadit se mu na záda, počkat až mu ošetřovatel stáhne kuklu a „cvak“. S díky jsem odmítla.

Podobnými atrakcemi se to v Jihoafrické republice, Namibii nebo třeba v Botswaně doslova hemží. Chcete foto s gepardem? Žádný problém. Placená procházka s tímto zvířetem je sice limitována vaší minimální výškou 150 cm, ale vyfotit s ním můžete nechat už své dítko školou povinné…No, proti gustu žádný dišputát, tedy alespoň za té podmínky, že tím zvířata viditelně netrpí.

Kdysi mi někdo položil otázku, jaký je rozdíl mezi tím, jít se na zvíře podívat do zvěřince a nebo za ním vyrazit na safari, kde jej koneckonců nemusíte ani zahlédnout. Ten, kdo to aspoň jednou zkusil, už určitě ví. Africké safari nebo třeba výprava do aljašské divočiny je krásná tím, že nikdy předem nevíte, co vás potká. Nic není zaručené, ale zároveň také nic není nemožné. Zvířata nejsou nucena se vám ukazovat ( a někdy se také neukáží), ale pokud se tak stane, je to dar, který si na žádné pouti nekoupíte.

Olga Šilhová

Přihlásit se do zpravodaje
zde

Namibie Foto safari
EXPEDICE SNĚŽNÝ LEVHART 2013

"CK Away se před lety zasloužila o mou první větší cestu na africký kontinet. Byla to právě tato zkušenost, která mě přivedla k tomu, že se od té doby do Afriky stále vracím... "

 

Lenka Klicperová

šéfredaktorka magazínu Lidé a země


Film O. Šilhové a L. Klicperové "LATIM OBŘEZANÉ"

Copyright © 2008–2013 Václav Šilha. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez písemného souhlasu provozovatele a majitele www stránek zakázáno. Vyrobil PolyWeb.cz